Görgeyova rána.

Kdo to v pyšný šarlat oděn Pánovitě jako král Na komoni bílém jede? – To Maďarské pluky vede

Jejich první generál. Jak korunou šátkem modrým Čelo ovinuté má – Rána ještě nezhojená

Nedávno mu zasazená Pod šátkem se ukrývá. Bojiště je květným sadem Pro chrabrého vojína –

Jako pannu zdobí růže – Tak odvážlivého muže Krášlí jízva hrdinná. Ale jako všecko klamné

Na rytíři mlhavém – Jest i lichá jeho rána – Není růže pěstována Na bojišti krvavém.

Když byl jednou pyšný Görgey Svým husarům hrubě lál – Jeden z nich se pomstil za to – V noční době brzo na to

Generála šavlí ťal. Görgey užuž složil šarlát – Tak se končí slávy sen – – On, jenž zval tisíce k boji –

Nyní o samotě stojí – Zůstala mu jízva jen.