Černý rytíř.

Kdo ten rytíř v hávu černém S tmavě plápolavým zrakem – S obličejem bez úsměvu, S tváří zahalenou mrakem –

Jakoby se o půlnoci Byl otevřel země klín – Jakoby to mezi živé Byl vystoupil z hrobu stín.

V oné noci když Varšavská Divoce zuřící luza Strašnou, hady otočenou Hlavu zdvihla jak Meduza –

Vedravši se do žalářů Mstila zradu domnělou – V oné noci ojczyzna se Kryla nejčernější tmou.

Ulicemi Varšavskými Bez uzd hrůza valila se – Starý Krukověcki volá: „Já, já dovedu vás k spáse!“

Lid Varšavský v oné noci Vyvolil jej vladařem – – Potvrdil jest rozhodného Starce poděšený sněm.

Hromonosným budiž mračnem Na Moskala hrozícího – V nepřehledných zhoubných proudech K Varšavě se valícího –

Odhodlaně sám se’s v čelo Lidu svého postavil: Hleď, bys národ polský spasil Aneb aspoň – oslavil! –

Josue když bitvu řídil, Slunce s nebe nekleslo: Naopak pod Krukověckým Slunce již se nevzneslo! –