Zhasly hvězdy, zhasly rodu Přemyslova,
Zkazila poslední plod ruka vrahova,
Jiný se vyskytnul rod na stolci českém,
Jak bludice počal rudým svítit leskem.
Bludice nestálá – jezdí semotamo
Bohatyrský Jan, aj bylo pod ním známo
Na sedáních, v bitvách, po Evropě celé
České rytířstvo cti žádostivé, smělé.
Svět jej obdivuje, vrah se koří jemu,
I vítězně táhne až k moři sinému,
Balt jej pozdravuje, vítá šumem tajným,
Šeptá o shledání k synům cizokrajným!
Zde ustal lev český u vítězném běhu,
Hle červenobílý prápor věje s břehu:
Hle voj zastavil se – v tiché moře zírá,
Ježto se velebně před ním odevírá.
I hle kleká Jan a rázem jak na heslo,
Celé vojsko české na kolena kleslo:
„Hospodine, pomiluj ny!“ slavně pěli.
– Po druhékrát moře baltické uzřeli.