Dřímající bojovníky Vyděsila rána z děla, Hromozvukem probuzená Vyskočila chasa smělá:
Na nebesích vystupuje Ranní slunce v tiché slávě, Na zemi se sešikuje Dvoje vojsko v lesklém hávě.
Ale to jen povyk planý – Korouhvičky bílé vlají – Z táboru do táboru hle Posli sem tam pospíchají.
Což se již snad o mír krásný Mezi vojsky vyjednává? Což se již snad nepřátelství, Nebratrství pochovává?
Příměří se na den stalo, By se hroby vykopaly A tisíce padlých reků Ruských, polských pochovaly.
Čtyry dni tak proti sobě Stojí vojska s němou zbraní – Nastalo pak na tom místě Třetí hrozné bojování.
Čerstvým lidem posilněný Děbič bitvu započíná – Rus a Polák síly svoje Nanejvýš teď vynapíná,
A kde přede týdnem stála, Jejich noha posud stojí, Ale dnes se nebojuje, Vraždí se to v lítém boji.
Oblakem se slunce halí – A kouř bojovníky kryje, Bez ustání blesky jedou A hrom z obou ze stran bije.
Hle Chlopicki voják – vůdce Smrt do ruských pluků nesl – V předním voji, v tuhém boji, Těžce poraněný klesl –
Jakby osud zmařiti chtěl Sjednocenost v polském voji – Též však beze náčelníka Polské vojsko jak zeď stojí.
Tu hle pluky kyrysnické Hromorázem přikvapily, A co se jim v cestu staví, Porazily, prorazily.
Polská zeď hle prolomena – Hned však opět zavírá se, Běda ruským železníkům: Pole jimi pokrývá se.
Ejhle Praga stojí v ohni Rukou polskou založeném, Jako skála strmí pevnost V ohňomoři rozvlněném:
Všechny stavby kolem tvrze Zbořiti se – klesnout musí – Aby se v nich neskrývali Snad při dobývání Rusi.
Slunce zašlo – luna jasná S hvězdičkama vystoupila, Luna rosu – slze roní – Bojovníky rozloučila: –
Nepřemožení Poláci Ku Varšavě ustoupili – Nepřemožení též Rusi Dál svůj tábor odložili.
Zůstalo však na bojišti Dvacet tisíc bohatýrů – – Naleznuvších mír a pokoj Věčný v bouřném války víru. –
Nad bojištěm povznesl se Bílý orel s mutným zrakem – A též mutná matka Sláva Zjevila se nad oblakem. – –
Cookies on Poetry Cove