Přes krajinu širošírou Rozprostřen jest skvělý sníh – Bílý rubáš přichystaný Tělům reků válčících:
Voje – orli dva – svá křídla Proti sobě rozpínali – Voje – orli dva – se k boji Urputnému chystali.
U Grochova, u Grochova Krev se lila potokem, Poděšená zem se třese Ve svém lůně hlubokém. –
Čtvrtý pluk, jenž v celém boji Nevystřelit přísahal, V mhlavém kouři, v ohňobouři Pevně ve svém slovu stál:
„Napřed!“ – bylo jeho heslo, Nenabíjel, nečekal, Jen bodákem na Moskala Celý čtvrtý pluk se hnal.
Czajkowski a Boguslawski, Toho pluku vůdcové, Klesli těžce poraněni Slavně jako rekové.
U Grochova decimován Pluk ten byl již první den – Z celé války vykročilo Deset jeho mužů jen.
Olšina jest hlavním klíčem Postavení polského – Na tu olšinu se ženou Pluky vojska ruského.
Olšina ta u Grochova Luhem obětním jest byla – K vykoupení ojczyzny se Drahá polská krev tam lila. –
Obětí tam na tisíce Padlo – chladná zem krev pila – Všechna obět polská živá Ojczyznu přec nespasila.
V polském a též ruském voji Bojuje se s udatností, Moskal válčí chladně, vážně, Polák s divou nadšeností;
Vůdcům svým Rus důvěřuje, Jsou tam údy, je tam hlava, Pluky polské nespojuje Jedna hlava, jedna správa.
Kdo je hlavním vůdcem polským? – Má jím býti Radziwil, Ten však jenom podle jmena Náčelníkem polským byl.
Aniž jest teď na bojišti, Když padnouti kostka má – Vojsko polské bez vojvody Bojuje a umírá.
Hle Chlopicki, dobrovolník, Udatně se potyká, Kde jest bitva nejtěsnější, Na koni on vyniká.
Bojem nadchnut, ve svém živlu, Odhodlaně zdvíhá hlas, Hájí slávu polské zbraně – Plukům rozkazuje zas.
Dva již pod ním padli koně – On se zdvíhá poznovu, Okem bystrým vůkol zírá – Vede, řídí války hru.
Krukowěcki se svým sborem K boji přiraziti váhá – A Luběnski Chlopického Poslouchat – se dlouho zdráhá.
Ustal boj, když na nebi se Bledá luna vznesla – Strašné Moraně již první Den jest hekatomba klesla.
Cookies on Poetry Cove