Mesaroš k novému roku Vinšovat chce Šlikovi, Svému ve vojenských vědách Bývalému mistrovi;
Mesaroš osobně Šlika, A Šlik Mesaroše ctil Od času, když pobočníkem Mesaroš u Šlika byl.
Často se to přihodilo V hrozné válce Uherské, Že druh proti druhu Rameno napínal své,
Oudy těla jediného Musely se potýkat, Jenž drahými sobě byli, Nesměli se v boji znát.
Hle Austrie druhdy pyšná Na svou věrnou armádu, Rozpadly se tvoje vojska, Sotva víš si poradu,
Pluky tvoje proti sobě Nepřátelsky stojejí – Rány vojsk tvých rozdvojených Sotva kdy se zhojejí. –
Mesaroš k novému roku Šlikovi chce vinšovat, Chce hrdinský, smělý skutek Též jedenkrát vykonat;
Blíž a blíže ke Košicům Táhne vůdce Maďarský – Mesaroši, vede tebe K svému mistru osud zlý!
Maďar doufá přepadnouti Nenadále Košice, Je však haha, nenadále Sám překvapen velice.
Maďar hledí chytit Čecha Ve Košicích jako v klec – Šlik má jenom jedno oko, Dobře ale vidí přec.
Mesaroši, Mesaroši, Nešťastný jsi generál, Nejsi vděčen Košuthovi, Že komando tobě dal;
Sám ty s sebou v boji stojíš, Síla tvá je zlomena, Nevíš, co chceš, co smíš chtíti, Duše tvá je zmámena.
Hlas vniterný tebe nezval Na Uherské bojiště, Sněm tvé vlasti tebe volal Na přesmutné dějiště;
Váhals, nechtěls opustiti Pluk svůj v zemi Italské – Avšak otčina tě zvala – Srdce měl jsi Maďarské.
Rázným byl jsi v Italii Plukovníkem husarů – Nerozhodným generalem Odbojných jsi Maďarů.
Máš-li bratry opustiti, Máš-li proti králi stát? Nevěděls, až bylo pozdě Odpověď sám sobě dát. –
Nuže tedy, kostka padla – Zpátky nemožný je krok – I unesl Mesaroše Proudem svým odbojný tok.
Zasmušený – rozervaný Táhne proti Čechovi – Ten však stal se zhoubným bleskem Maďarskému vůdcovi.
Maďar doufá překvapiti, Sám je ale překvapen, Hrnuli se houfy na něj, Div že nebyl polapen –
I obrátil koně svého, Zhurta na útěk se dal – Kasu se zlatem a spisy Na bojišti zanechal.
Tenkrát pluk Rusínský „Parma“ Své hrdinství dokázal: V bitvě u Košic do boje S Polskou legií se dal.
Byl to zápas tuhý, krutý, Rusín válčil s Polákem – Rusíni legii Polskou Rozrazili bodákem. –
Mesaroš do Debrecína Bez ustání pospíchal, Tam se zas ministrem války Proti vlastní vůli stal.
V osamělých okamženích Mesaroš v zoufání lká: „Že teď brojím proti králi – Nebyla to vůle má!“ –
Cookies on Poetry Cove