35. Když mrazivý dech na podzim

Když mrazivý dech na podzim Poslední květ zhoubně stírá – V tmavých hejnech tažné ptactvo K poledni se odebírá –

Hyne všechen vůkol život – Tu na smutné zemi se já Cítím opuštěnu býti, A mne vzhůru jímá tužba:

I já chtěl bych jíti! Ale když se nový život Vůkol ve přírodě křísí – Jímá mě nejmenná touha,

Neb ovanut jarním dechem, Tuším vlastní své zkřísení, A já cítím, ta že doba Se hodí ke rozloučení

Mého ducha s družným tělem: A já chtěl bych jíti!