Vichr bouří – žluté hrají
Listky sobě na zemi –
Vichru bol, jejž v sobě tají,
Vyjevit chce strom němý.
Věz, že marná tvá žaloba,
V bouři zmizí její hlas;
Vládnoucí tvým losem doba
Navrátí, co vzala, zas.
Nový, až Vesna pokyne,
Život tobě se vyvine:
Ale náš, kdy holý jest,
Nemůže strom znova kvest.