Ve kraji Tušení jsem leh’ si do trávy,
snil štěstí pohádky. Má duše, Lohengrin
na Elsu čekala, by lásky nejčistší
před Graalem klekla s ní ve sňatku posvátném.
Dech vůně žití nového se vzduchem chvěl...
Sen věků budoucích mi náhle v duši sáh’
nad hlavou světlý stín mi křídly zašuměl
a v duše zrcadle jsem uzřel Vidění.
Své touhy objetí jsem zdvihl žíznivě
a z révy starých snů jsem víno píti chtěl.
Tak blízko nade mnou táh’ fantom nocí mých,
sen posvěcený duši sbratřených,
tak blízko nade mnou se vznášel archanděl –
a přec zas ulét’ v mhy, Gabriel Tajemství...