Stěžně, plachty, vesla, všecko orkán vzal,
ale na svém vraku přece pluji dál,
přece něco zbylo, co mi dává směr,
přece vidím Hvězdu,
života smysl a cíl:
Věřím, zase věřím!
Jedinou tu víru
nemohlo mi vzíti čtyřicet zlých zim,
ani bouře vzteklá, ani úžeh vražedný,
ani ohně žravé ani vod přívaly hltavé,
ani ta stoletá světová smršt:
Věřím v tebe, Matko Svatá,
věřím ve tvé blahoslavenství,
věřím ve tvou novou slávu,
ve tvých Letnic zázrak rudý –
vidím, jak již šerem blýská slavné slunce dne,
kdy tvé děti vyjdou z Archy utrpení
v zelenou zahradu Volnosti,
miláčkové všeho světa
nového a vděčného!...