Všecko je pustý mam a klam,
cítím, jak řítím se v náruč tmám,
zklamalo všecko, co tu mám,
vždyť jsem tak sám, tak sám, ach, sám.
Kupředu jít již nemohu,
v lidi již věřit nemohu.
Časem si stýskám po Bohu –
dál vidím prázdnou oblohu.
Všecko jsem zkusil, za vším šel,
k štěstí jsem nikdy nedošel,
odevšad ledný smutek zel,
na dně mi číše zbyl jen žel.
Zpíval jsem radost života,
nyní mne dusí tesknota.
Kolotá život, kolotá:
nicota, nicota, nicota!