Snad dřív, snad za sto let se Země změní v ráj
a lidstvo sbratřené si klesne do objetí:
ten bude stižen cíl, kam duše v touze letí,
na dneška hřbitovech vypučí věčný máj.
Vše, co tu chví se dnes, v legendy zbledne taj.
Na zvyky praotců už zapomenou děti
pout dávno sproštěny, v nichž úpěl po staletí
lid stokrát zrazený a smutný jeho kraj.
Čím bude lidem pak ta stará Vánoc zkazka?
Z pohádky betlémské jim slabá vůně zbude –
kdo příštím národům zas božstvem sladkým bude?...
Svět spasí Myšlenka, již s Krásou zrodí Láska
a lidstvo blažené se zvýší v rasu králů,
jež slavnost vánoční zasvětí – Ideálu!