Před třemi sty as roky šel jeden velký Kmet se slzami v očích, s hrstkou věrných, z vlasti do vyhnanství. Nastal krvavý západ, nejsmutnější západ jeho národa.
Učil všecky národy, jenom jeho lid, tragický lid, špatně ho chápal. Labyrintem světa snadno prošel sám,
neboť v srdci našel vždy svůj Ráj. V cizině zmíral, vlasti již nespatřiv, zemřel s vírou v usmířené duši: Že se vrátí jednou přece do tvých rukou
vláda věcí tvých, ó Lide český... Břeskným pokřikem Velké Revoluce Galský kohout probudil člověka i národy. Až na východ, do Čech, na Slovensko,
zalehl ten zázračný zpěv znovuzrozeného lidstva. Vztýčili jsme hlavu a sbírali síly k činům. Dlouho, dlouho čekali jsme na hodinu osudovou. Ale přišla konečně,
v průvodu nekonečné hrůzy, kdy celá planeta se chvěla v základech. A tehda zase objevil se Kmet, který s hloučkem věrných
překročil hranice. Staré proroctví mu znělo v duši: Vrátí se vláda věcí tvých k tobě, ó Lide – nyní – anebo nikdy;
vrátí se, jsili schopen oběti a činu. Já jdu a vykonám svůj díl... A tak odešel, jasný a odhodlaný, s odvahou, silou, vůlí Giganta.
Šel přímo v bouři světa. Ač ho nesla – přec uhnul její směr. A když se mraky počínaly trhat, nový světa řád a sklad se počal rodit,
v prvním přísvitu nového slunce přímo ukázal na jeden bod Evropy a řekl: Tam moje země jest a na svou volnost čeká... Dokonal dílo své a nezlomen se vrátil.
Triumfem pozdravil ho národ, vděčný, překonaný. Usedl Kmet na ten stolec starý, (první po Jiříku Poděbradském slavné paměti, první zase správce země z lidu vzešlý)
aby dále učil národ svůj a vedl k svobodě, k velkosti, k štěstí. A zítra dožije se Kmet sedmdesáti požehnaných roků.
Do prachu všichni před tím majestátem! A jaká odměna a jaký dík? Co může dáti národ, může dáti člověk? – Za lásku lásku,
srdce za srdce. Vojáku Republiky, vojáku Revoluce, co ty mu můžeš dát? – Za lásku lásku, srdce za srdce,
synovskou úctu, vděčnost pokornou. A přísahu dnes opětuje svorně náš stotisíců pevné spjatý šik: Poslušní Tvého povelu, poslušní Tvého příkladu,
povinnost svou vykonáme dnes tak jako zítra. Život nebo smrt, vždy však čestně a krásně, jako Ty, Otče náš, Pane náš. Buď ještě dlouho zdráv a s námi,
buď Tobě – zdar!
Cookies on Poetry Cove