Božíčku, z noci vzplanul den,
a slunce Tvoje svítí,
v písních Tě chválit budeme
a rozkoš jitra píti.
Život a štěstí dal jsi nám
a v srdce mír a víru,
radostí víc chtít nemůžem,
Ty člověka znáš míru.
Křídla jsme k letu rozpjali
na dlouhou cestu k Tobě –
a všichni celí Tvoji jsme,
dnes, zítra, v každé době.
Je věru krásný ten Tvůj svět,
a jak jsou hodní lidé –
té lásky musíš, Bože, mít,
že na všecky Ti zbyde!
Až dětské hry si odbudem
a v muže vyrosteme,
až zmoudříme a zvážníme,
a v život potáhneme,
až naším bude celý svět –
ty, nám to štěstí ponecháš;
že svět i lidé dobří jsou,
tu víru, viď, nám zachováš...!