Sluníčko mé sladké, malé
zas mi vyšlo nad obzorem,
když se bylo smutně skrylo
při poledni zamračeném.
Díky, díky, sluníčko mé,
sviť mi, sviť a nezapadej,
mám tě tolik, tolik třeba,
sviť a hřej, mě neopouštěj.
Sviť mi něhou modrých očí,
sviť mi v lesku černých vlasů,
sviť mi v jasu svého smutku,
sviť mi zvonkem svého hlasu...
Je to zas ta stará píseň...?
Ne, ta je zas celá nová,
nové tóny – motiv starý –
sladčí však je vždycky znova.