Skip to content
1876–1934

Píseň feministů.

Milan Fučík

Dnes, Ženo, ztroskotána vláda tvá a sláva, pad’ trůn, jejž zbudoval ti Hellén geniální, tvá padla moc, tvé něhy panství triumfální, jíž božskou úctu píseň trubadurů vzdává,

to jasné císařství pod štítem Panny, Ženo, dnes v kal a porobu je těžce poníženo. A klesla’s hluboko, jak nikdy neklesla jsi, až soucit duší jde nad tvojí tragedií,

jíž smutné scény v tvář vši Lidskosť trpce bijí, svou velkost, posvěcení svoje ztratila jsi a nikdy více svaté poslání tvé, Ženo, tak jako dnes, nebylo znesvěceno.

Jsou ale duše, jsou, jimž básníkova slova, jenž stvořil fantom ženy ze všech nejkrásnější, až v nitra hloubky zazvučela nejtajnější, a v chvění vroucí touhy volají zas znova:

buď božství něhy tvé, tvé požehnání, Ženo, zas k jasu novému a slávě povznešeno. Ať kouzlo ženskosti v ten zářný kraj nás vznese, kde radost života a věčno mládí vládne,

ať květem život náš, jenž nikdy neuvadne, ať v očištěných srdcích touha naše pne se ku lásce mystické, v níž vše nám dáváš, Ženo, ať pro nás jméno tvé je zase posvěceno.

Dej duši svojí vzlet a očisť srdce svoje, jdi hledat krásu tam, kde umění má stany, ať myšlénky tě sílí oheň požehnaný, ať v oslnivém jasu zaplá bytost tvoje,

bys stála vysoko nad muži všemi, Ženo, by k tobě srdce jejich bylo povznášeno. Je smutný mužů osud, po tvé duši touží, chtí přemoci zlo v sobě, nový život žíti,

však osamělí jsou a slabými se cítí, kol tvojich oltářů se s touhou v duši plouží – neb jen tvé sladké kouzlo, tvoje slunce, Ženo, jim sílu může dát, tvé nesmrtelné věno.

Však chrámy tvoje prázdné, opuštěné zřeli, tvé mocné vlády zbytky, trosky zašlé slávy a v resignaci kloní zoufalé své hlavy – – – Jen hlouček statečných ten zdvihá výkřik vřelý:

buď duše tvojich dcer z té bídy zachráněna, ať v těžkých hodinách nás může sílit žena, ať vrátí se jí zase kouzlo sladké, svaté, ať vzplane ohněm ducha v novou zářnou krásu,

ať vrátí se jí velkost slavných, zašlých časů a zbožnění a úcta v mužů duše vzňaté, ať ženskostí svou věčnou povznáší nás Žena – pak slední Fausta sloka hymnem bude pěna!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Píseň feministů. · Milan Fučík · Poetry Cove