Hle, Petřín kvete... v jeho zeleň svěží
na milióny padlo bílých květů,
až v barvě změkly střechy starých věží –
májová Praha zjevila se světu!
Jak sladké kouzlo na té stráni leží!
Kde do nedávna sněhy měli jsme tu,
dnes vonné květy do smaragdů sněží –
je možno čar ten vkouzlit do sonetu?...
Ó Praho moje, velká tvoje krása
se snoubí s májem v snivý zázrak ráje;
jsi vždycky krásná, v květech nejkrásnější,
jsi jako pohádka, jak fantóm báje –
zda ty či Máj, kdo z vás je rozkošnější??...
Má láska k tobě novým žárem jásá!