Vy s hrůzou jste svou, slečno, odvrátila hlavu,
když padla rána v čelo mohutného bravu
a k zemi skácelo se těžké zvíře s rachotem
a krev mu tryskla horká z hrdla rudým obloukem.
A Vy jste tak zděšeně svou hlavu odvrátila,
ta smrť, ten pád, pěnivá ta krev Vás rozrušila?
Ne –: falešný Váš je cit, jak kočka falešný je!
Zde hleďte jen: silný hoch zas býka v hlavu bije,
a vytryskne zase do výše krev mocným obloukem
a nádherná, rudá, žhoucí skropí kolkol zem...!
Jen hleďte s otevřenýma očima bez chvění
a ssajte tu vůni síly a pijte tu kouřící krev,
ať žilami proběhne všemi v prudkém a divokém vření,
ať vstřebe se hluboko do Vašich útrob a cév.
Vždyť slečno, vzpomeňte, že matkou budete
a vím, že slabochy bezkrevné, chorobné míti nechcete –
nuž ssajte tu zázračnou vůni krve, jež se tu pění,
svým nervům pevnosti, své zmdlelé krvi dejte osvěžení,
ať silné Vaše děti jsou, jež dovedou se bíti
a pracovat, za štít svůj čistý vždycky v zápas jíti,
před nimiž každý v úctě neb strachu se skloní.
O všecko je, míti krev zdravou, mocně jež nitrem se honí,
a vítězně dojít až k cíli, nesmlouvat, necouvat zpět,
za urážku bídáku ranou umět dát odpověď hned –
a sladší je, slečno, být matkou kypících, silných dvou Gracchů,
než slabochů, kteří se válejí po první ráně hned v prachu...!