Jamb lehký, tančivý – lyrické naše mládí.
Jak tenkrát zpívali jsme v rytmu jeho rádi!
Teď nastal jiný čas: s daktylem trochej zvučí,
je doba veliká, v zpěv uragan teď hučí.
Krok starý francouzský má eleganci dosud,
však nehodí se dnes, kdy na pochodu Osud.
A řeči mateřské krok trochejský líp sluší,
jím srdce vzrušené vstříc lepším zítřkům buší.
Až jíní – brzy, žel! – nám v skráň se bude stláti,
na mládí ples i boj chcem v jambech vzpomínati.
Zas přijde ke cti krok ten lyrický a sladký –
však stará poroba již nevrátí se zpátky!