Bída-li bolí, bolí nejhrozněji
v ten smavý čas, kdy všecko štěstím voní
a z oken záplava se sterých světel roní
a v jásot dětský zvony nocí znějí.
A tenkrát bída bolí nejhrozněji
v těch zákoutích, kam Pánbůh s dárky Syna
v den Štědrý poslat někdy zapomíná,
kde děti hladové se zimou chvějí...
Však ještě horší je ta česká bída,
když na ni myslíš v sladký večer smíru,
a v radost tvou jen pelyňku ti přidá:
Jak ubíjí nás s mdlobou otročina,
den každý porážka se hlásí jiná,
že síly nemáme ni v sebe víru...