Má princezna se tolik smála dnes
a ihned bylo vše kol samý ples,
mé oči byly prosty slzí hned
a do duše mi přišla síla zpět.
Jsem špatný rytíř, smutná je má tvář,
mé paní úsměv, její oči zář,
to má je síla, mého mužství pych,
když mračí se, jsem sláb a bled a tich.
A nemůže už ani jinak být,
já dal jí vše, svou duši i svůj cit:
když chce, mě mžikem k smrti ubíjí,
jen když se usmívá, já mohu žít.
Má princezna se tolik smála dnes:
tož světe celý přede mnou se třes!
Chceš, nepříteli, bych pad’ v rozbroji?
Ať zamračí se, jenom řekni jí.