Jak jsem se těšíval, když byl jsem ještě dítě!
Mně vždycky zdálo se, že celý svět se mění
v kraj vidin báječných a rozkošného snění.
Těch příprav tajemných mne opřádaly sítě,
kus božství tušil jsem v tom malém našem bytě,
kde bylo šero již a v žhavém rozechvění
a v bázni posvátné jsem čekal nadělení,
jež s nebe pošle prý mi sladké boží dítě...
A leta míjela i dětství snové zlatí,
jak s růží k podzimu za lístkem lístek padá,
jak jednou iluse snad všecky opustí tě...
Však štěstí vánoční – to přece se mi vrátí,
až v chvíli hřejivé, já a má žena mladá,
Ježíška chystat budem – pro své vlastní dítě!...