V snů finale a v záři červánků
zajásá ranní píseň plná radosti
a letí vysoko, má píseň skřivánčí.
Jí silen, osvěžen jdu ve hluk života.
Pak v letu dne zní v rytmech nesčetných
sta variací, tichých, vzrušených,
jak vlny vrch a dol se mění barvy jich,
však jeden motiv jest: Jdi, spěchej a leť v před!
Ruch skončen jest. Jsou rytmy volnější,
bas hlučný příboje pomalu utichá,
až v měkkých přechodech a tichých kadencích
v šer skane večerní pak Ave velebné...
A v letu vzpomínek vše jasně slyším zas,
zpěv jitra jásavý, dne pestrých zvuků tříšť –
až v pyšně gradaci můj pochod vítězný
zabouří nezdolně – jej celou silou zpívám...!
Však tajné kouzlo Snů svou vládu zahájí,
ret můj se odmlčí pod jeho polibkem,
a sladkém zapomenutí zní bez konce
snů pohádky a ilusí mých písně...