Víš ještě, v sudě svém jak žil jsi ironicky
a smál se zahořkle, jak každý člověk malý,
ať žebrák nebo král, jsou všichni bídné nicky,
jak smysl života jim v hádanky se halí...??
Jak se svou svítilnou jsi s prázdnem přišel vždycky
hledaje člověka, ač všichni se ti smáli...??
A přec jsi neodkryl ten věčný problém lidský.
A tenkrát před věky přec milovati znali
a světu vládla přec ve spolku s Krásou Síla
a poesie říš, to Hellas byla sama,
a víno pili jste – tvůj člověk nepřišel.
Ó věř mi, snaha tvá by podnes marna byla.
Dnes teprv, bláhový, ač elektřina známa,
a v každé druhé vsi – bysi ho nenašel...!