Rok celý minul od těch chvílí.
Co dnes si myslíš, hochu milý?
– Čím jsme byli, kapitáne, nebudeme nikdy víc,
stará bída, stará křivda rozpadla se v nic.
Jsem zase vojákem, jiným než před rokem,
jsem zase vojákem, však nejsem otrokem!
Ach, jak teď nosím rád ten kabát svůj i zbraň!
Viz ten můj odznak na čepici – a teď jsem hrdý naň!
Že jsem voják Republiky, to já dobře vím,
do pochodu s kamarády tento zpěv si zanotím:
Krvavých tyranů proklatý hrob
kolébkou volnosti naší,
ze staré bědy a útisku stop
blahá již budoucnost raší
novému životu, bratrství vstříc,
kde není pána ni otroka víc.
A za ten svobodný, lidový stát
armáda kdykoli život chce dát!
Kupředu, kupředu, krok nikdy zpět,
národa všeho je heslem,
k svobodě láska, ať zví to svět,
v bouř každou bude nám veslem.
V rodině národů se ctí chcem být,
za lidstva ideál žíti i mřít –
štěstí ve volnosti věčný kde máj,
zem drahou změníme v pozemský ráj!