Však slyš!... To Kohout zakokrhal
tam na západě vzdálený...
A na východě rudá záře
a jakýs poplach zděšený...
Konečně!... Teď již každý cítí,
že přiblížil se Soudu den.
Krvavá Zpupnost chroptí vztekem,
oř uštván, na němž řádila...
Den Soudu přišel... Dnes neb zítra,
snad za týden – však potom jistě
se všecko sřítí docela.
Zatněme zuby, bratří věrní,
naposled, ale přepevně,
by z duše v jásot uchystané
neunik’ výkřik předčasně!
Zítra, pozítří – nejpozději,
nám narodí se Spasitel!...