Už jdeš, starý, dobrý kamaráde?
zvedáš se a kloníš těžkou hlavu –
a on: Chlapi, já jdu hledat slávu
pod zemí! – a hle, již ven se krade.
Ty jsi pedant, ty proklatý hlade,
člověk prát se s tebou není v stavu;
a když nezvykne si žvýkat trávu,
samou křehkostí se pod ní klade.
Hladem klesá líná materie,
ale duch! – (ach bratří, nepískejte)
vznáší se do výše, trouby znějte,
samou slávou bubny popraskejte:
Já jdu spat a lidská mizerie
zdá se mi být přec jen božská mysterie!