Ty hory tou svou vzdáleností
touhy moje probudily;
a ty květy v outrpnosti
své mi slzy propůjčily.
Ta luna ve své unylosti
k milosti mne probudila,
a ta hvězda na výsosti
duši k písním naladila.
Ta děva svojí přítulností
život v ráj mi proměnila.
Ach! proč svou mne bezcitností
z něho náhle vypudila? –