Všecko mi odumřelo! – bůžky ohlasů
poslední píseň mou co mrtvolu
outrpně v tuhou rakev uložili;
i nastala mi noc těch němých zápasů,
a jen ty vzdechy, cizí úkolu,
po ztraceném se máji roztoužily.
Mám zažehnat je dávným nadšením,
když ztajená v nich beznadějnost zplála?
Ne! – vždyť tam zdáli zřím tak libě-vábný stín,
že loď má s touhou míří k břehům svým,
by ji tam spoluplavců uvítal družný klín:
Dbejte, by v přístav šťastně doplavala!
Vy znáte mnohou píseň v bouři složenou,
a víte, že se blížím s veslem – zlomeným;
kdo ale ohněm ploul a mořem ledovým,
je rád, třeba se vracel s plachtou strženou.
A mnohá píseň pěvci přece milá,
třeba si v citů výhni křídla popálila!