Tak dusno! – vyprahnul i písní zdroj
a duše má, zlým proudem zchvácena,
teď vírem sama sobě ztracena –
již dávno s myšlénkou nevešla v boj.
I psům již není volno! pot a znoj
svírá mi ňádra utrmácená –
klesáť již noha rozkrvácená –
a z rukou vypadává meč i zbroj.
Únavný boj to, zápasit jak v snách,
nemoci přispět matce mučené,
a při tom o své druhy milené,
ne o sebe mít utajený strach.
Prokletý los to, v rakvi stěsněné
probuzen žít a rozpadat se v prach.