Nelkej, dívko, že jsi odloučena
navždy od mých ňader láskou žhoucích,
nevysýlej vzdechy z prsou dmoucích –
vždyťs i bolům mým tím odcizena.
Budiž šťastna, jiným oblažena!
Láska má, ta sopka citů rvoucích,
zřídka byla schopna zvuků vroucích,
s nimiž zápolí tak ráda žena.
Dosud mi to srdce rve a bolně tíží
že jsem neztajil ti mladistvé své paly;
cizé by ti byly zůstaly mé žaly.
Zhřešil jsem, že zlatou dobu máje tvého
připoutal jsem k losu pěvce nešťastného!
Odpusť mu již, odpusť, víc ti neublíží!...