Nadarmo’s tváře sličné pozakryla!
U velké nadšení jsi duši rozbouřila,
Žeroucí v sobě v plesu trpké boly.
Zavzněly činolačných ňader doly
Hlubokým smutkem, smělou nadějí.
Urnou krytou bude nitro moje,
Ruka tvá jen smí je odhaliti;
Uskuteční se pak velké slovo,
Věstící, že k boji vše hotovo, –
Blaze mi pak, lze-li podstoupiti
Onen boj, co žádá duše tvoje.
Já neselhu – a klesnu raději!