Tóny! zvukové vy světů netušených,
zakletých jste duchů bědování,
padlých nebezpourců žalování,
bohovzdorné steny tužeb udušených!
Jakých nářků z míru vyrušených,
o nichž svět náš dávno nemá zdání –
jakých pohrom kruté zažehnání
spí a probouzí se v ňadrech vyděšených?
Rozrývá se mysl polekaná,
jak byste jí schválně zpomínaly
na ty původní, ach zašlé světy,
Kterých prázdni život vedem kletý;
a vy tóny, jako byste znaly
kraje ty, z nichž duše povyhnaná.