Jen chvíli v pravdě žít mi bylo přáno,
když v mládí mém i vlasti vzešlo ráno;
žel bůh! jen pošmurný nám nastal den,
tak že jsem žil – ach, mrtvý život jen!
Jak sladce v mateřské teď půdě budu spáti,
vlast má když přestane živých se hrobem zváti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Na hrob Josefa U... · Josef Václav Frič · Poetry Cove