Vášnivá když muza tebe objímala,
netušil’s, že ve snách zlých se topíš,
blaho své že slzou zkrvácenou kropíš,
ústa tvá že z prsu jed jí povyssála.
Tenkráte tvá zrádná bytost nepoznala,
k štěstí svému že i Don-Juanizm tropíš,
že jsi filozofem, že se sto-y chopíš,
kdykoli jen chceš. A přec triumfovala
ošemetná muza, navzdor stoicizmu
zchvátila tě blázna, navzdor Don-Juanizmu:
co ti bylo svato, hodil’s psům!
Chtěl jsi svoje srdce vlasti, lidstvu dáti,
chtěl jsi stát ve výši, – můžeš se houpati,
dát to srdce svoje v obět – krkavcům!