Jediný jsem přál si lístek
S čarovného lásky stromu;
Chci jej urvat – ach ulítnul,
A já smuten bral se domů.
Pak jsem doma ve dne v noci
Drahý lístek oplakával,
A své srdce roztoužené
Pomalounku pouspával.
Když jsem srdce ukolíbal,
Chodíval jsem k stromku tomu,
Tu se všecky zlaté lístky
Hrnout chtěly na má ňádra,
Já však sám a smuten – utek domů.