Zkveť nám, růže, směle nad Siónem,
neboj se těch zrádných hadů vůkol;
pomni na svůj krásný, velký úkol,
rozžehná se podlost se svým trónem.
Zkvitni! krása tvá ji v temno skryje –
zkvitni, třeba tě mé poupě dusí;
kyprost tvá ji v hanbu zaklet musí,
a ona se schoulí jako zmije.