Ztichni, smělý duchu můj, ty rozbouřený!
ani tělem svým ti vládnout není dáno,
i to tělo tvé je kletbou připoutáno –
nač tedy zalétáš v život ozářený?
Darmo se již zpouzíš, budeš umořený!
Třeba statně bylo tebou bojováno,
dosud konečné i zkáze odoláno,
čas na tebe jícen má teď rozevřený:
Vzdoruj plouživé se chvíli – bez obrany,
nahý k sloupu věčné hanby přikovaný!...
Aj, kam prchla junácká tvá síla?
Kam i pýcha tvá, ten meč a štít tvůj branný?
Dítě! mocnější tě bytost unavila –
hochu – vždyť i tebe žena porodila!