Když tobě po letech jsem opět v oko zřel,
spatřil jsem, světější že ti tam jiskra zplála;
ač blahá duše má „Heuréka“ zavolala,
hlas můj se přec jen tajně při tom pozachvěl.
Mladistvý ruměnec na tváři tvojí dlel –
on zhasne! – již se v tobě touha zňala,
k činům smělejším by tebe vyvolala;
nebudeš dřímat víc – ozbroj se, abys bděl! –
Na čele tvém to pyšné ducha znamení
jsem odkryl; věz, že z tlumu nízkého
jsi vybrán, abys hřímal bleskem nadšení.
Nechvěj se! poznej slasti žití pravého;
nechť blázni na tě sypou bláto, kamení,
nezapři bojovníka ducha svatého! –