IV.

Nad vodou tam stojí skála vysoko, A pod skálou plyne voda hluboko. Vodní duchu, co to neseš Nad tou hloubkou dál a dál?

„Nový život – a pak tělo, Jež jsem v tůni pochoval.“ „Dovytrpěla – dodychala – Domilovala – dovzdychala!“ –

Slyšíš luny tajné šepotání, Kvítků nočních laskavé vzdychání? – Který duch ten život ukolíbal? – Mrtvé ticho nebem proletělo,

Kletbou míru nebe pozaznělo, Anděl smrti přírodu zulíbal. Tichá noc; tak prudké a přec tiché vody, Jakby kryly vášeň, lest a tajné svody.

Takou noc jen znají čarovati Víly, Aby nepokřtěné dítě ulovily. Vodní duch pak nese kořist dál a dál, A – zakletý v skále – zdá se, že se smál.

„Víly mé! Víly! Vlny pění se, Vlny valí se; Napněte síly,

Hoch bude náš!“ „Paní ty naše! Neseme kvítí, Zkalit mu žití;

Schopnosti naše Dobře ty znáš! I denní Víly Když probudíme,

Však i my bdíme; Naše to síly Též probudí.“ „Tiše, jen tiše!

Rychle poplyňte, Lstí se pak vyňte, Aby se spíše Lov podařil.“

„Dennice, Víly, Hocha ochránit, Zlé pak ubránit, Již otočily;

Nás zapudí!“ „Zradou nevěrnou Se probudily, Hocha lapily;

Lstí se lov černou Nepodařil. Nezbývá nám jen se rychle skrýti, Tajně v hocha zasít ďábla kvítí!“

„Pomiz! Vypusť na místě kořist svou, Dítě i matku nebohou, Sice ti Víly dopletou.

Zmizíš!?“ „Víly, slyšte, dítě litostně jak pláče, Jakby z matky prsou rádo život ssálo; Darmo se na matku bolestně usmálo! –

Nepohne ten úsměv více matku tvoji, Roditelka tvá tě nikdy neukojí; Samotné vždy budeš jako siré ptáče. Z vln mi sirotečka rychle jen podejte;

Ať ho upokojím, v náruč mi ho vložte. Každá z Vil své kvítko do srdce mu složte, Ať se sestra naše nad ním zaraduje, Život jeho pak ať za ni oroduje;

Ji však teď pod skálou v květy pochovejte.“ „Neseme tě, sestro, do hrobu tmavého; Odpočiň, spočiň si od neštěstí svého. Máš se nad svým synem ještě zaradovat;

Činy jeho budou za tě orodovat. Milenec tvůj bledý též pokoje najde, Až denice skvělá jeho syna zajde, Jako ta tvá láska pokoje už našla;

Vždyť nešťastná hvězda žití tvého zašla!“ „Dovytrpěla – dovzdychala – Domilovala – dodychala. Nuž teď, Víly, dítě opatrujte,

Každá svoje kvítko jemu obětujte.“ „Nuže, sestry, dítě opatrujme, Každá svoje kvítko jemu obětujme.“ „Chudobkou ti budiž tiché žití.“

„Toten ti ho musí otráviti.“ „V naději se raduj – Prvosenku nesu; Srdce tvé se kochej v lásky plesu, Dobré budiž duše, šťastný u milosti.“

„Tužebník ti nese touhy a litosti.“ „Jarvy výkvět smělý bujarost tvou zbudí.“ „Hadí mor ti zmoří udatné tvé hrudí.“ „Otčiny tvé drahé strašlivé neštěstí

Krokům tvým a skutkům cestu ať proklestí; Láska k lidstvu vřelá ať tě doprovází. Proto Běla Oman v ňádra tvá ti sází.“ „Krvavou o pomstu otčina tě volá,

Hledík ti ji v trpkou litost jen obrátí, A tvá láska k lidstvu – ta ti život zkrátí; Otčiny však hlasu nikdo neodolá!“ „Vítězství ať skončí velké činy tvoje,

Vavřín ať tě krášlí, – to jsou dary moje.“ „Velkost když zableskne blahou duší tvojí, Růžkovatka ztrátu lásky nezahojí.“ „Roznesu já světem žití tvého slávu,

Břečťan pak ať věnčí tvoji svatou hlavu.“ „Blín ti proti vůli oči pootevře. Zlekaná tvá duše na ten svět zanevře; Marné budou skutky, marná tvoje sláva.

Dobro jsi chtěl síti, aj a zlé vyvstává! S peklem boj je věčný, ďábel pak silnější; Zaraduj se přece a buď pokojnější.“ „Tiše! co to houplo ve vlnách?

Pozor – noční Víly na vodách!“ „Haha! pozdě, sestry milené; Dítě to je již otrávené!“ „Jedním rázem zničím vaše černé zlosti;

Nesu miláčkovi dar nesmrtelnosti!“ „Haha – blaze mi! mohu se z tebe smáti; Moh’ jsem lepšího si daru jenom přáti? Věčným žitím prodloužil’s mu také muka!

Vidíš-li budoucnost, jak mu srdce puká? Všecku lásku v srdci dal vychladnout, Jen jeden aby cíl – ten veliký dosáhnul; Bojoval on se zlým pro dobro, a upadnul,

A i skutky svoje vidí padat – vadnout. Dobro nedozrálo, a zlé už dozrává; Boj vždy peklo hledá, a rádo vyhrává!“ „Zlé, co tělu škodí, budeme my bránit;

Před jedem však duše nebe musí chránit.“ „Naší pod ochranou vyroste to dítě!“ „A kdo nám zabrání, v naše vplést ho sítě? Hadí mor i Blín a Tužebník s Hledíkem,

Toten s Růžovatkou spojil jsem s Rulíkem.“ „Dennice Víly Probudily jsme, A přelstily jsme;

Tajné to síly Probudilo.“