Plujte dále, těchy žití mého,
peruti mých drahých, sladkých snů,
měly jste mi býti zorou jarních dnů,
a vy opouštíte bleskem zkáceného! –
Plujte dále, i ty naděj v spásy den,
plyň za slávou, vírou, sladkou touhou –
a ty jistá, žádoucí teď smrti,
muč mne vyhlídkou, že ruka tvá mne zdrtí!
Já to vím, že jsem tvou hříčkou pouhou,
dlím však tiše, na vše připraven.