Drahý bratře! lev ti bude věčně vděčným,
žes ty trny vyrval z nitra jeho;
že jsi poznal, zkojil ducha mého,
a zahojil rány balzámem srdečným.
Za to, žes mým tužbám porozuměl věčným,
dal bych ti hned půlku srdce svého,
dal i druhou – lačný-lis mrtvého –
k bolným obětem však – vím to – žes netečným.
Vášní pán a rek v jich krocení
poznal’s tu mou lásku velkou, svatou
odkryl’s jiskru světovládcem zňatou.
Nuž měj za to díky bratra, druha svého! –
I vám odpouštím již, vrazi srdce mého,
jenž jste krví ran mých zbrocení.