Krutý osude! ty druhu velkých duchů,
hrobe smělých plánů Krista, Napoleóna –
buď mi vítán, že mne, tebe nehodného,
sleduješ svým zkázným, titánským přec krokem.
Nehledím-li na tě takým smělým okem
jak ta vzdorná pýcha ducha slovutného,
jehož hluchá síla kácí s hrda tróna,
snesu přec ty rány světového ruchu.
Vzhůru, mutný duchu můj! neboj se zkázy,
třeba v hlubiny tě věčné hanby hází –
pomni na svůj krásný, velký cíl:
tvá to vina není, že jsi marně žil! –