Jako štíhlé palmy plod ten nejvzácnější
v bodlavých se listů husté stíny halí,
lační tvorové by vůkol nepoznali,
jaký poklad kryje nad vše spanilejší.
Tak i srdce tvého tlukot nejoutlejší
před světem se skrývá, ač je v život zvali.
Pozor, plachá palmo, jen ať nepodpálí
jakýs’ divoch smělý kmen tvůj nejštíhlejší.
Do svatyně tvých ať ňader nezasáhne!
Z popele si lehko vybere tvé plody,
aby jimi vlastní osladil si hody.
Palmo! pro tě mře vzdech mnohý, touhorodý:
buď se vznes jak foenix, kam tě duch tvůj táhne,
aneb povol srdci, jež po tobě prahne!