Tisíce jisker v duši mé horoucích
navrátilo se polekaných zpět
neznal se k nim ten hluchoněmý svět
a duše má ta mřela bez ohlasů vroucích.
Můj bože! je to sen? tisíce žhoucích
již souzvuků teď slyším náhle znět;
tisíce jisker požehnaný svět
probouzí spitou duši v ňadrech mroucích.
Vy geniové snů mých ztroskotaných,
vy ohlasy mých písní oplakaných,
vy ženy, jež jsem druhdy milovával –
Ne darmo duch mne matky odchovával!
Syn její promění své plaché milování
v posvátně vděčné za vás – bojování.