Podzimně-bledé pololuní
Vyzírá z mraků ven,
V osamělém pohřebišti
Dům farní postaven.
Matka tam pilně do bible,
Do světla pozírá syn,
Mladší teď dcerka se ozve,
An starší zívá v klín:
Ach Bože! zdlouhavě dnové
Nás tu pomíjejí,
Pohřební průvody pouze
Nás časem bavějí.
Máť přestane číst a zašeptá:
Čtvrtému byl pohřeb jen dán
Od chvíle, co podle vrat chrámu
Byl otec pochován.
Starší dcera ospale vece:
Hladem se mi nechce tu mřít;
Pan hrabě bohat je a laskav,
Chci zejtra k němu jít.
Syn s divým zvolá smíchem:
Tři lovci v hvězdě pijou,
Jsou zlatodělci a rádi
Své čáry mi odkryjou.
V osmáhlé líce mu matka
Vrhnouc bibli začne lkát:
Což chceš se zatracenče
Zákeřným vrahem stát? –
V tom ruka hrozící zabouchla
Na okně venkovském –
Mrtvý jejich otec tam stojí
V taláru pastorském!–