Poslední ty shaslých snů mých útočiště,
ostatenku milý zbořeného nebe!
Vše jsem s chladnou pýchou ztratil – ale tebe?...
Bolumíro! chrám tvůj v středu zbořeniště.
Ještě žár tam tlí pod rumem spáleniště! –
Zatratíš-li ty mne, zatratím pak sebe.
Svět když jedem častoval mne, buď mi Hébe! –
Doufal jsem, že s pláčem přijdeš na bojiště
a mou mrtvolu že slzou svou tam skropíš –
Osud nepřál mi však za svobodu zlatou
padnout syn co věrný! Zatím snad se topíš
v nové lásce! Nedbám! – Nezabuď jen svatou
přísahu svou; přej mi krůpěj blaha:
nezardi se nikdy, žes mi byla drahá.