Byrone ty hudby! mistře, vládce tónů,
čí to srdce tlukot v zemský prach tě vloudil?
což tě zvábilo, žes v naše kraje zbloudil,
v domov propadlých nám na věky Siónů?
Není tobě bájkou touha Pigmaliónů,
žes ji v nadzemské své mluvy hodna soudil?
co za nebezpečný cit jsi povyloudil
z nás, by k velečinům hnal nás Deukaliónů?!
Čis’ nás přišel mučit, bychom ucítili
nicotu pohnutek v našem lidu?
bychom kajicně se v slabá prsa bili,
Že nám Titánův ni pojmout nelze bídu?
Ztichni, slabá lyro, neprobudíš kraje,
taký Orfeus kde bez ohlasu hraje!