Když se první rodila v tmách země,
z ticha stvoření zazněly temně
v ďáblů smích teď živlů zkrocených
zdusené výkřiky.
První světlo rodinného štěstí
již zbraň uzřelo ve zlobné pěsti –
žertvy dým se k nebi vznes a s ním
zdusené výkřiky.
Vždy jak valilo se moře času,
v jeho temnotách i jeho jasu
do oblak se nesly jako pták
zdusené výkřiky.
Přešly věky... zmlkly bez útěchy
a zas s jarem zkvetly sasanky a lechy,
echem jen šelestí v slunný den
zdusené výkřiky.