Z čeho žijem ze dne den:
z toho, co nás kdysi hřálo
a co je dnes matný sen.
Bože, jak to málo!
V stálé touze z přítmí ven,
kde by trochu slunce plálo,
něco v ústrety se smálo.
Bože, jak to málo!
Jdu jak mlhou opředen.
Vše již padlo času v plen,
kdysi za život co stálo.
Bože, jak to málo!
Co se jednou písní zdálo,
hasne jako mroucí sten,
z čeho žijem ze dne den.
Bože, jak to málo!